labyrint světa

Dva měsíce jsem sledoval v Městské divadlo v Mostě Vladimíra Morávka jak chystá, mimochodem, velmi skvělé představení Labyrint světa a lusthaus srdce.

Před premiérou v tom samém divadle proběhl křest nového vydání téhle knihy, kterou vydalo nakladatelství Maharal (ne příliš udržovaný web https://maharalpublishing.com/products-list). Za tímhle nakladatelstvím stojí Martin Vopěnka a Labyrint si velmi oblibuje, protože ho vydává už poněkolikáté a zase s ilustracemi/kolážemi Miroslava Huptycha.
Já Labyrint četl kdysi hodně dávno, ale stojí za to si to zopáknout. Je to sice dost přímočará alegorie, která ovšem sedí i po čtyř stech letech k současnosti vlastně jedna k jedné. Tak to je.
Komenský volí řešení hodně křesťanské, ale když si odmyslíme ten slovník, je to tak, že potřebujeme nějaké osvícení, aby nám z toho tak docela nehráblo.
Upřímnost byla obžalována od Donašeče, že hanobí některé hodné lidi: že spílá lichvářům do lakomců, pijanům do ožralů a roznáší ještě nevím jaké drby. Byli předvedeni svědkové, pan Pomluva, Lež a Podezření, obhájcem byl na jedné straně pan Pochlebník a na druhé straně pan Darmotlach; o nich ale upřimnost řekla, že je nepotřebuje. Když se jí pak otázali, jestli se přznává k tomu, z čeho je obžalována, žekla: „Přiznávám se, drazí páni soudcové,“ a dodala: „Zde stojím, nemohu mluvit jinak. Pán Bůh mi pomáhej!“
Tags

Podobné články

Close