V pondělí (4/3/2024) na mě zaútočil fb prostřednictvím skupiny ježíšů a byl to guerillový útok a nedalo se uniknout. Myslím, že jestli tohle řídí nějaká umělá inteligence, je buďto úplně blbá a nebo má plány opravdu grandiozní a naplánovaný o tolik tahů dopředu, že nedohlídnu.
Tohle bylo vlastně docela roztomilý
tohle už bylo moc.
Neodpojil jsem se jenom proto, že to někdo velmi (ne)vkusně vyvážil.
A dneska ježíš facebook vypnul. A pak si to rozmyslel.
Nebo to bylo všechno jiak.
Ráno jsem zkontroloval historii a zjistil, že je to přesně deset let, kdy na ústeckém Lidickém náměstí demonstrovalo Ústí nad Labem proti snaze radních zlikvidovat Činoherák.
Pro mě to byl důležitej den, vrátili jsme se tenkrát po extrémě teplém víkendu z Drážďan, kde jsme s partičkou fotografů.zkoušeli vyfotit tohle město po Labi jenom pár kilometrů od ústeckých zdymadel a bylo to zorganizovaný tak precizně, že nám padala brada a zcela po právu, neboť, když jsem se vrátil nevěřícně jsem poslouchal informace z Ústí a říkal si jenom: doprdele…
Dneska víme, že to vlastně dopadlo dobře pro činoherák ale zdá se, že tahle gubernije je úplně v hajzlu.
Ale že jsem se skamarádil s šéfama zabíjačky Jiřím Maryškou a Danem Dittrichem, za to nepřestanu bejt tomuhle dni vděčněj.
Jak se mi tak rozpadají moje business plány, vrátil jsem se k stařičkému plánu točit videa o knihách.
Takže tady je kniha vydaná v malinkém nákladu, ale kniha krásná a důležitá vlastně jenom proto že existuje.
Kartounky.
A vlatně taky vyšel rozhovor, který jsme minulý týden vedli s Pavlem Horáčkem v infu.cz
Neměl jsem odvahu si ho pustit.
Vy ho uvidíte, jestli se nebojíte a kliknte na obrázek)
