Nejde jen o „starý dobrý komiks“, ale o jeden z ústředních kulturních textů argentinské identity, dočteme se, když zadáme někomu, kdo umí řeč a dokáže toho za dvě minuty přečíst opravdu hodně. Vzal jsem to jako fakt, s tou výhradou, že to možná z opačného konce planety nebudu vidět tak jednoznačně.
Po přečtení tohoto díla ale můžu s klidem říci, že Eternaut je univerzálně všelidský. Všechny strachy, obavy a nejistoty sdílíme všude a naše temné sny si budou asi hodně podobné.
Dystopický příběh, který začíná partičkou karet, aby se velmi rychle zlomil v sérii život ohrožujících událostí (ano, teď budu i první letošní sníh vyhlížet s nedůvěrou!), je strhující a skvěle nakreslený.
Vznikal v letech 1957–1959, v době, kdy byly možnosti tisku omezené, takže rozhodnutí, že bude černobílý, mělo jistě i praktické důvody. Pro dnešního čtenáře má ale tenhle pocit dokumentu svůj půvab a umocňuje naléhavost celého vyprávění. Navíc je nakreslen s velkým přehledem a důrazem. Na divadle se říká „má to ten správný mrd“ – a že to trvá už téměř osmdesát let, je dostatečně dlouhá doba, abychom mohli mluvit o klasice.
Fascinující je i příběh obou autorů, tedy scénáristy Héctora Germána Oesterhelda a kreslíře Francisca Solano Lópeze. Zejména toho prvního z nich, který musel dokonce přejít do ilegality (!), aby byl nakonec sedmadvacátého dubna 1977 zatčen a poté zmizel beze stopy, stejně jako jeho čtyři dcery (!!!).
O tom, jak je Eternaut pro Argentince důležitý, svědčí i fakt, že v roce 1969 vznikl jakýsi remake, o jehož výtvarnou stránku se postaral Alberto Breccia.
Letošní rok je rokem Eternautova velkého návratu. Kniha vychází znovu po celém světě, hlavním důvodem bude asi rozhodnutí Netflixu natočit podle této předlohy seriál, jehož první řada je už zveřejněna. To, že tuhle televizní událost využívají i nakladatelé, považuji za šťastnou okolnost. Jestli uvidím seriál samotný, si nejsem tak docela jist, ale komiks jsem si užil.
Abych nezapomněl: knihu vydal brněnský Host a autorem překladu je Stanislav Škoda.
