Ten text je hutný jako nějaké ve sklepě dlouho zapomenuté a dlouho zrající víno. Otevřete lahev a víte, že vás po něm bude bolet hlava, ale přestat pít ho nemůžete, i když je jasné, že ta kocovina bude hrozná. Ale je to tak opojné…
Román Dal jsem ti oči a tys je upřela do temnot, který napsala Irene Solà (přechyluje se nějak to příjmení? To nejde!), popisuje anotace takhle: V bujarém podsvětí se prolínají groteskní výjevy se vzpomínkami, které odhalují rodová tajemství. Matriarcha Joana kdysi uzavřela pakt s ďáblem, aby získala dokonalého muže. Jenže po veselce zjistila, že Bernadímu Clavellovi chybí jeden prst na noze, a tak svou část dohody nedodržela. Na všechny ženy z rodu proto padla kletba: Bernadeta vidí věci, které by neměla, Margarida je vzteklá, protože má tříčtvrteční srdce, a Blančina ústa bez jazyka připomínají prázdné hnízdo. Je to tak, zároveň ale myslím, že to, co budete číst, se vlastně popsat nedá.
Je to litanie, která vypráví o několika generacích (hlavně) žen kdesi v katalánských horách, žen, které se zapletly s ďáblem (nebo s býkem?), a následky tohoto prvotního hříchu provázejí i další generace.
To, co je fascinující a co vás z toho vyprávění nepustí, je jazyk, který zvolila Irene Solà, respektive muž, který to pro nás přeložil, Michal Brabec.
Chtěl bych katalánsky rozumět a vyzkoušet si, že to tak funguje i v originále, ale nemám nárok.
Ale zkusil jsem to. Každá z kapitol (Nad ránem, Ráno, Poledne, Odpoledne, Večer, Noc) je uvedena nějakým citátem a tu poslední otvírá katalánský muzikant a básník Pau Riba: Včera zemřela prabába / babička musí zemřít taky / smrt matky se chystá / a ty zemři pro své děti. Lapidární popis knihy i každého života.
Zapátral jsem a našel tenhle záznam a hned jsem byl v Katalánsku!
Skoro každá zmínka o knize Dal jsem ti oči zmiňuje, že je vyprávěna trochu napřeskáčku, že jednotlivé osoby umírají a zase se vracejí a tak pořád dokola, a je to tak, ale vůbec to nevidím jako problém. Od chvíle, kdy jsem dávno, dávno přečetl knihu Jatka č. 5 Kurta Vonneguta Jr., a kde Billy Pilgrim na planetě Tralfamador zjistí, že Tralfamadořané vnímají své životy ne jako jednotlivé okamžiky, ale jako celé pásmo Skalistých hor, pokouším se to aplikovat i na svůj život. V knize mě to potom vůbec nepřekvapí.
Z Katalánska znám vlastně jenom Barcelonu. Mluví se tam hlavně španělsky, ale o katalánštinu jsem se zajímal i tam a bylo to legrační, protože nemluvím ani španělsky, a tak moje rozhovory s ženami v bistru na rohu náměstí George Orwella byly zábavné. Já si tedy jenom upřesňoval výslovnost jmen některých Katalánců, ale chtěl jsem vědět, jak to s tímhle jazykem, kterým mluví deset milionů lidí, vlastně je, a četba této knihy byla další příležitost doptat se na další podrobnosti.
Redaktorka knihy Pavlína Juračková mimo jiné píše: Kniha byla původně napsaná katalánsky (a odehrává se v katalánské oblasti Les Guilleries). A: Některá nakladatelství vydávají katalánský originál i jeho španělský překlad. To je právě případ Irene Solà a nakladatelství Anagrama – knihy vycházejí katalánsky i ve španělském překladu (pozn.: tady si nakladatel tematicky obzvlášť vyhrál s barvami – katalánská obálka je tmavá a španělská světlá). Vedle toho existují nakladatelství, která publikují výhradně katalánsky (Edicions de 1984 atp.). A taky: Katalánské národní obrození, tzv. Renaixença, proběhlo už v 19. století. Během Francovy diktatury se lokální jazyky silně potíraly a tlačila se jen španělština, po konci Franca přišla obnova a zavádění katalánštiny ve školství a do veřejného života.
Zajímavé, že. Podvědomě vnímáme katalánštinu jako malý jazyk, ale mluví jím stejně lidí jako česky.
Temný příběh Irene Solà zafungoval nejenom jako silný text, který si mě na pár hodin úplně přivlastnil, ale i přes to (nebo právě proto) jak je napsaný říká pojeď do Katalánska, dlouho’s tu nebyl a ten vejlet bude tentokrát úplně jiný!
