Vždycky když cestou do Liberce projíždím Žitavou, ubalím si cigáro a to mi vydrží přes tři země. Myslím, že je to jedna z opomíjených kuriozit našeho kraje, a je škoda, že není zmiňována ve všech bedekrech; to by si chtěl každý kuřák vyzkoušet.
Ten průjezd trvá něco kolem šesti minut, a to je, myslím, takový čas akorát na nějaké snesitelně rozsáhlé mudrování o něčem, co se mi honí hlavou.
Nějaký čas pro tyhle příležitosti s sebou vozím GoPro kameru. Stane se ovšem, že není nabitá, stává se, že nejsem schopnej slova, ale stane se i to, že jsem si úplně nesnesitelnej, takže to okamžitě smažu nebo nahraju někam, kde už to nikdy nenajdu.
Asi historicky první #cigároPřesTřiZemě, o kterém si myslím, že by ho měl vidět i někdo jiný než já, je tohle.
Dlouho si slibuju, že napíšu větší text o Michalovi Hrdém, ale tady je zatím jen taková drobnička. Na knížku ale myslí i jeden vydavatel a jeden autor. I o tom tady vykládám.
