Když vyšly Dějiny lidí, nepřehlédl to na knižním trhu skoro nikdo, byla to trefa. Kniha se skoro nedala sehnat a dočkala se několika dotisků. Tehdy jsem napsal krátký text pro Reflex a později ho zveřejnil i na webu naseveru.net.
Ze dvou do té doby publikovaných knih ze stejného hnízda jsem sehnal (díky laskavosti nakladatelství Academia) ještě Dějiny vlasů a asi jsem moc nedumal nad tím, jaké téma si svou prací Martin Rychlík otevře pro další knihu. Možná i proto, že obě předchozí knihy byly tak vydatné, že přečíst je důkladně alespoň pro mě znamená se k nim čas od času vracet.
Asi správně tušíte, že první materiál k Dějiny skalpování našel autor při tvorbě knihy o dějinách vlasů, ale sám v úvodu poznamenává, že ačkoli materiálu přibývalo, nebyl přesvědčen o tom, že tuto knihu nakonec napíše. A dodává: „Finálním podnětem k dopsání knihy byly po 24. únoru 2022 i aktuální události na východě Evropy, kde se ruští vojáci a různé bojůvky dopouštějí krutostí a zločinů proti lidskosti, o nichž jsme si dávno mysleli, že nepatří do ‚civilizovaného světa‘.“
(Mimochodem, tenhle text píšu pár hodin poté, co fanoušci SK Slavia Praha vtrhli na hřiště při zápase SK Slavia Praha se AC Sparta Praha a chovali se jako idioti. To, že někoho neskalpovali, považuji spíš za náhodu a za to, že to některého z těch kreténů prostě nenapadlo. Je snadné pohoršovat se nad chováním dávných divochů, ale oni jsou to naši sousedi a možná i kolegové z práce na stejném vývojovém stupni. A kdoví, možná jsme takoví i my sami… To jsou paradoxy, pane Vaněk.)
Skalpování máme spojené hlavně s Indiány a Amerikou, ale dozvíme se, že zvyk hanobit nepřátele podobným způsobem byl rozšířen prakticky po celém světě. Množství technik a možností, jak k takovému chování přistupovat, je takřka nevyčerpatelné a číst právě tuhle knihu ze všech tří, které tady zmiňuji, je jednoznačně nejtěžší a nejméně radostné.
Přesto si myslím, že je dobré nahlédnout dějiny našeho druhu i z tohoto úhlu pohledu. Třeba i kvůli tomu, co se v našem „civilizovaném“ světě děje právě teď, a opravdu jen kousek od míst, kde máme (mylný) pocit, že tahle vývojová etapa je už za námi.
Všechny tři jmenované knihy mají excelentní grafickou podobu a opravdu bohatou fotografickou část, která sleduje linii vyprávění. Text pouze neilustruje, ale široce rozvíjí témata, která nastoluje.
Otázka, která musí čtenářům těchto Rychlíkových knih nutně tanout na mysli, je: Tak co tam pro nás máš dál, Martine…?
