Už vloni jsem na jedné z výstav v jablonecké NisaFactory viděl pár skleněných ptáčků, sošek z ateliéru Ivany Šrámkové. Líbily se mi hned, byly takové zvláštně a ujetě hravé, a postupně jsem celé téhle zvláštní partičce začal říkat zvláštní škola.
Když letos v květnu otevírala Ivana Šrámková znovu v NisaFactory samostatnou výstavu, nestíhal jsem navštívit otevření ani besedu s novináři, a tak jsem se pokusil domluvit individuální setkání s autorkou. Nakonec to klaplo.
Ivana Šrámková studovala na železnobrodské sklandě a vycházelo mi, že by se na stejném místě ve stejném čase mohl vyskytovat i kolega Michal Hrdý, člověk, se kterým jsem na začátku devadesátých let trávil mnoho času a který byl mimochodem i můj první sklář, tedy někdo, kdo mi alespoň naznačil, jak se to dělá, co je to za řemeslo…
A taky že ano. Nejenže se Michal s Ivanou v Železném Brodě potkávali, ale chodili i do jedné třídy!
V následujícím rozhovoru jsem se pokusil zeptat se na všechno, co mě v tu chvíli právě napadlo, ale to, co tady uvidíte, je jen část našeho povídání, které bylo příjemné a pro mě hodně objevné. Cítil jsem se v tom rozhovoru dobře a doufám, že podobný pocit měla i Ivana.
Bylo vedro, kolem nás se motali psi a zdálo se, že bude ještě větší vedro. A bylo.
Vy si to můžete pustit v klimatu, které si sami vyberete.
