Seděl jsem v divadle F. X. Šaldy a říkal si: jsem já vůbec v Liberci?
Moderní, dynamické, skvěle odvedené představení Nebezpečné známosti (Choderlos de Laclos / Jakub Čermák) logicky a organicky převyprávělo epistolární román (1782!).
Autor dramatizace a režisér představení Jakub Čermák ohlodal na kost příběh jednotlivých figur a i když se nedrží doslova všech původních motivací a rozuzlení, zůstává rámec původního příběhu pohromadě tak, jak byl napsán; umožňuje ale divákovi, který je o dvěstě padesát let hloupější než první čtenáři Nebezpečných známostí, snadněji pochopit, o co jde a o co se hraje.
Místo dobových, rafinovaných tanečků míří přímo k podstatě situací.
Dopiči! Jak říká Cecilie de Volanges ústy Evy Goldmannové.
Karolína Baranová jako Markýza de Merteuil je mrcha k sežrání. Dvě a půl hodiny na jevišti naprosto soustředěná na to, aby zničila každého, kdo jí stojí za to, aby nakonec zjistila, že je to ona, kdo nemá od začátku šanci zvítězit.
Filip Jáša jako Valmont láme srdce a dobývá ložnice dam s lehkostí a svíňáckou rozkoší a pro divačky v sále přidá pár akrobatických výstupů plus možnost si ho prohlédnout opravdu detailně od hlavy k patě; úplně vidím, jak si jde ve všední den koupit rohlíky, které mu holky z pekárny dají zadara s uznalým úsměvem.
Eliška Jansová, která si pohříchu na libereckém jevišti zahrála hlavně role všelijakých diblíků, dostala konečně roli ženy, která má jako de Tourvel co hrát, stejně jako Eva Goldmannová (Cecilie de Volanges). Sláva.
Mimochodem, bacha. Cecilka je ostrá jako břitva, takže její prozření a zapojení se do kolotoče vztahů, které musejí selhat, není vůbec šokující. Naopak potvrzuje předpoklad, že život je pochod slzavým údolím, kde si svoje pekla prožíváme dle vlastní libosti.
Známosti se hrají v Liberci od června (2025) a i když prý z premiéry odešlo pár pobouřených diváků, sehnat lístek na tenhle špíl není vůbec triviální a plánovat návštěvu divadla je nutné s patřičným předstihem.
Neváhejte.
