Parádní obálka, na ní citace z Goodreads: Myš (Jota, 2025) je nejlepší ruský román poslední doby. A anotace zní taky dobře: Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru bleskově rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie — ty sice téměř nevidí, ale velmi dobře slyší a cítí, rychle běhají a houfně loví.
Jenže po přečtení (skoro) všech 318 stránek jsem nijak uhranutej nebyl. Vlastně jsem se nakonec dokodrcal hodně na sílu a říkal si, že o Myši nic psát nebudu a brzy zapomenu. Ale přes noc se mi to rozleželo a přišlo mi, že vlastně asi neumím tuhle knihu číst ze správné perspektivy — a že kdybych byl třeba Rus, našel bych v obraze požírajících se sousedů ruskou vlastní realitu a těšilo by mě, že alespoň v knize bídně zhynou, včetně pár veřejně známých figur, které, bohužel, známe i my v Evropě.
Asi nejvíc mi chyběla rafinovanost. Je to prostě nudná zombie story, kde pár (nevýrazných) hrdinů přežije, a přebývala mi spousta písmen. Ten nápad by možná udržel pohromadě několikastránkovou povídku. Anebo bajku.
