Psanec

V těch vedrech se lze zchladit různě. Někdo vyrazí na sever, třeba na Island, a někdo vytáhne islandský komiks a zaleze do sklepa. Ani to druhé není špatné řešení, jak jsem si vyzkoušel; díky Holanďanovi Eriku Kriekovi, který je autorem komiksu Psanec (vydalo Argo), to funguje bezvadně a člověk si ušetří tu dlouhou štreku, nenechá za sebou skoro žádnou uhlíkovou stopu a snad tím trochu přispěje k tomu, abychom se napřesrok nepekli ještě o něco víc než letos.

V Psanci necestujeme na Island současný, ale na ten o jedno tisíciletí starší, o to drsnější a syrovější. Příběh Hallsteina, válečníka, který se vrací po sedmiletém vyhnanství, není žádná idylická procházka, ale cesta, na níž ho čekají nejenom úplně nadšení domorodci, nakonec tu zabil svého dávného přítele, ale také jeho vlastní vzpomínky, které někdy dokáží zatížit lidský úděl až k neunesení. A kulisy drsné přírody tyhle pocity umějí hodně znásobit.

Erik Kriek na to vsadil a dělá to skvěle.

Tenhleten suverénní kreslíř (před časem vyšel jeho stejně báječný komiks Z neznámého světa a další příběhy na motivy povídek H. P. Lovecrafta) pracuje se škálou studených barev (které opravdu chladí) a občas přidá krvavě rudou, jež zdůrazní scény opravdu krvavé. Funguje to na první dobrou.

Na sto osmdesáti stranách se nejen bojuje, ale také miluje, a můžeme nahlédnout na to, jak se na severu žilo v desátém století – a že to nebyl život zdaleka jednoduchý. Zároveň se tu však potvrzuje myšlenka, že lidé řeší a žijí stejně komplikované životy tehdy, dneska a čeká je to ještě tak dlouho, dokud se sami nevyhubí…

(psáno pro reflex)

Podobné články

Close