Líbilo se mi to. Líbilo se mi to, kdy to začínalo, když to byla taková hra a kdy nic nefungovalo, jak by mělo a muselo se to porůznu opravovat, programovat a pak ještě přeprogramovat. Znal jsem pár příkazů a kód (i velmi jednoduchých) programů jsem málokdy napsal správně, protože záleží na každé čárce, na každém středníku, protože jinak to nefunguje a interpunkce nikdy nebyla mojí silnou stránkou jak jistě dosvědčí i korektoři tohoto textu…
Počátky digitálního světa byly zábavné a dobrodružné, jenomže potom se to všechno rozběhlo strašně rychle, ztratil jsem kontakt s vývojem a stal se více méně poučeným laikem, který využíval některých výhod, které digitální vychytávky poskytovaly až mi došlo, že jsem obklíčen a stroje kolem mě si osobují právo mi věci, ne snad nařizovat, ale alespoň vyžadovat, jinak chcípnou, jako to divné elektronické zvířátko Tamagoči.
Život, který se mi jeden čas zdál díky moderním technologiím lepší a pohodlnější se změnil v život pronásledovaného jedince, kterému v jednom kuse nějaká věc říkala, co má dělat…
Vtípky ze sci — fi filmů mě doběhly a nebyly k smíchu.
Vem’ si prášek z polské Sexmise se stalo aktuálním příkazem. Vem’ si prášek a uklidni se!
Na svých chytrých (jak tvl chytrých?) zařízeních jsem povypínal notifikace, na těch blbějších chytrých zařízeních to tak docela nejde, takže dál pípají, zvoní a rámusí; ale jdou vytáhnout ze zásuvky.
Teď se situace vyhrotila nástupem umělé inteligence.
Zdá se sice, že zatím zase až tak docela inteligentní není, občas spíš přechytralá, rozhodně ale úspěšně předstírá, a často vás trochu asertivně přesvědčí. Tváří se že své tvůrce, kteří ji vložili do základního kódu Asimovovy zákony: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo — Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem — Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním poslouchá a respektuje, ale já jsem poněkud nedůvěřivý a spíš než dokonale fungující program ocením náhlou chybu v algoritmu, která dokáže moje (i její) myšlení vychýlit někam, kde je to překvapivé.
Být vychýlený se mi, podotýkám neskromně, daří lépe než všem těm strojům.
(psáno pro reflex)
