Dnes je mi 60. Narozeniny jsem oslavil prací. Únor v Krušných horách bývá pěkně studený a při těžbě lithia mráz zalézá za nehty. Ale dozorce nám povolil rozdělat si ohýnek, tak to docela ušlo.
Kroutím už pátý rok v táboře nucených prací. Jako kolaborant a vlastizrádce nižší kategorie jsem byl odsouzen podle malého dekretu prezidenta Ladislava Vrábela. Ještě pět let a mám to za sebou. A taky se šušká něco o amnestii.
Lithium vyvážíme do Ruska a dostáváme za něj plyn. Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Ševčík už před čtyřmi lety slavnostně otočil kohoutkem nového plynovodu Bratrství, který byl postaven v rekordně krátké době. Vede přes ukrajinský protektorát a Slovenskou autonomní republiku v rámci ruské federace. Já byl v té době ještě ve vazbě a čekal, až Lidový soud rozhodne o mém případu. Na cimře se mnou seděl nějaký vysloužilý generál Blaško. Pořád dokola vyprávěl, že nacionalismus a přímá demokracie jsou skvělé myšlenky, jen se jich zmocnili špatní lidé. U soudu prý provedl veřejnou sebekritiku a trest mu byl zmírněný na doživotní vyhnanství v Brně. Já vyfasoval už zmíněnou desítku za členství ve fašistické organizaci Česká televize, urážky předních činitelů vlastenecké scény na sociálních sítích a pohrdání RSFSR. Měl jsem kliku, že kandelábry byly vyhrazený pro ty důležitější s velkým dekretem.
Po práci máme výchovu k vlastenectví. Pouštějí nám zajímavé dokumentární filmy, většinou od Raptor TV. Naposledy to byl hraný dokument o Václavu Havlovi. Famózní byla scéna, v níž malého Vašíka na kolenou chová zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Strhující byla i tříhodinová epopej „Boj o Koněva“ končící znovuodhalením maršálovy sochy ministrem práce a sociálních věcí Jiřím Černohorským za účasti velvyslance v Moskvě Jaroslava Doubravy a popravou bývalého starosty Prahy 6 Koláře.
Každý rok v srpnu k nám zajíždějí důstojníci z nedaleké ruské posádky, která chrání plynovod před útoky teroristů najatých exilovou vládou Pekarové-Adamové, BND , Mossad a CIA. Vyprávějí nám o tom, jak v roce 1968 pravičáci stříleli z Národního muzea po jejich otcích a dědech z těžkého kulometu a kolik jich při tom zemřelo a proč se o tom nesmělo za minulého fialového režimu mluvit. Naposledy tady s nimi byl kancléř prezidenta Josef Skála a s hrdostí vzpomínal, jak sovětské vojáky před léty vítal. Jinak jsem zapomněl říct, že už v roce 2024 Lidový parlament vyhlásil neutralitu, vystoupení z NATO a Evropské unie. Ti Rusové jsou tu jenom kvůli naší ochraně a hlavně kvůli sudetským Němcům, kteří mazaně už před lety řekli, že žádné majetkové nároky nemají. Přitom je každému nevymytému mozku jasné, že nás chtějí sežrat.
Internet máme tady v táboře zakázaný. Svoboda slova je fajn a proto nebudeme sjíždět kdejakého satanistu, konzumenta adrenochromu a reptiliána s nevlasteneckými názory.
Jsem utahaný, je mi přece jenom šedesát, a i když beru, že práce s lopatou je ta nejčestnější práce pro vlast, věk už je znát.
Jdu raději spát, plynová kamna v ubikaci hučí a je tu krásně teplo. Usínám natěšený, protože zítra máme výchovný koncert online přes Raptora. Ve Vladislavském sále na Pražském Hradě totiž vystoupí slovenský zpěvák Peter Ďurica se svoji obnovenou kapelou Biely odpor.
Na stráž!
