Tak je tu další, ani ne třicetiletý, kkreslíř, kterému to — jak kdysi říkávala kolegyně Slávka, se kterou čas od času sdílela redakci partička kolem časopisu Sorry — chodí v hlavě úplně jinak.
Jmenuje se Alex Gamus Jenkins, je to brit a je velmi aktivní. Tady, tady a třeba tady.
Na první pohled to vypadá, že ti lidé a situace, které prožívají jsou úplně absurdní, že jsou naprosto neskutečné, nereálná a — jak je napsáno v titulku — psychedelické, ale když se na vydržíte dívat dostatečně dlouho, dojde vám (teda mně to došlo), že ten svět, který je tam někde venku vypadá právě takhle. A jde z toho na mě vlastně hrůza.
To se ti Alexi Gamusi fakt povedlo.
Dík!
Jdu se zabít.
