To se oslaví!

Tak slavíme! Postupně, tak jakoby roztroušeně, někde už teď, ale úplně nejvíc asi v neděli, na kterou ta naše slavná stovka připadá. Slavíme státnost, řekl bych, protože ten stát původní, to dílo T.G. Masaryka a jeho opomíjených kolegů, ten se nedožil ani dvacátých narozenin v celku. A od té doby … darmo mluvit.

Za to celé století se v české kotlině vystřídalo tolik státních útvarů, že prsty na jedné ruce nestačí. A většinou to za nějakou slávu nestálo. Nejdříve válka dala republice do vazu, potom komunisti, kteří republiku zruinovali tak, že jí museli v půlce své samovlády i přejmenovat …. a demokraté už ji získali tak křehkou, že se jim záhy rozpadla vejpůl. A nyní, po přece jen klidnějších dvou dekádách, už další parta hochštaplerů koumá, komu tu naši zemi za třicet stříbrných zastavit.

Slavíme státnost, řekl bych, protože ten stát původní, to dílo T.G. Masaryka a jeho opomíjených kolegů, ten se nedožil ani dvacátých narozenin v celku.

Tak to tedy oslavíme! Tak jak káže náš dobrý mrav a tradice. Jsou to sice narozky, ale vlastně nedožité, tak na žádné veselí není čas a prostor. Navlečeme se do solidních obleků, nasadíme vážné tváře a spustíme tu truchlohru pietních aktů, vzpomínkových akcí, kladení květin a výstav našich neoprávněných porážek a příkoří. Je si hezky podkuřujme! Nikdo to za nás neudělá. A vrcholem všeho bude vojenská přehlídka! Nic proti našim současným vojákům a armádě jako celku (a to myslím naprosto upřímně!), ale slavit bombastickým armádním defilé výročí státu, ve kterém se za sto let nenašla jediná vláda, která by armádu použila k obraně na vlastním území… není to skoro už to …chucpe? Často se utěšuji takovou snovou představou, jak T.G.M. na bílém koni vjíždí mezi ty pomazané hlavy, které dokážou vyplodit takové věci, a bičíkem je rozhání zpátky do těch hliněných chalup, ze kterých původně vzešli.
Ale my to přesto oslavíme! A dobře uděláme. Oslavíme totiž především sami sebe. Tu naši stoletou touhu to stejně nevzdat, nenechat se otrávit svými vlastními hlupáky ani těmi, kdož se angažují pro někoho z venku (a že se jich poslední dobou urodilo) ani svou vlastní nedokonalostí a nezkušeností. A oslavíme tím taky to, že nám stojí za to být spolu a být taky dobrými sousedy s těmi, kdo bydlí hned za hraničními horami, co jich tu jen máme. Mám dojem, že takhle nějak to bylo i před těmi sto lety myšleno. No ne?

(psáno pro web naseveru.net)

Close